16. 3. 2009

Broken Sword - Director's Cut

Broken Sword patří mezi poslední, 2D ručně kreslené adventury. Určitě mezi poslední, které stály za to. V mém soukromém žebříčku adventur se řadí do první desítky, těsně za Fate of Atlantis a za nedostižný Blood of the Damned, Blood of the Sacred. Broken Sword 2 mi přišel jako krok zpět. Ba dokonce jej považuji za nejslabší článek série. Vyjma několika prvních pár úvodních úkolů (zejména absinthové hrátky) jsou báječné, ale pak se to přepne do režimu "nejsem si jistý co se děje" a v něm to vydrží do konce. Pixel hunting se slavným peříčkem, dementní průchod džunglí a závěr bez chuti - to jsou věci, které si nejvíce pamatuji, což je docela špatné. Třetí díl totálně překopal koncepci a hodně lidí odradil. Já si nemohu pomoct, mně se ta trojka celkem líbila. Vyjma konce hry, který byl opravdu padlý na hlavu, jsem se bavil a přišlo mi to snesitelné, i když nesrovnatelně jiné stylem. Takový Indianajonesovský útěk směrem ku kameře, kdy nevidíte před sebe - co méně si přát? Ale i když to nebyla klasická adventura, řadím ji nad dvojku. Ke čtyřce jsem se nikdy nedostal, údajně je to 3D point and click adventura, ale že bych po tom nějak extra toužil, to ne.

Oproti tomu po jedničce toužím neustále a pravidelně ji dohrávám. Nejprve na PC, následně na Playstation a také na GameBoy Advance. Mezitím pokročil emulátor SCUMMVM, takže jsem Broken Sword dojel i na Nintendu DS a nedávno jsem jej testoval na Nintendo Wii. Hlášky z této hry mne provázejí dodnes a to i díky slušnému překladu do češtiny ("Enem si vytáhnem bedynku pivča") se s Drokkem někdy častujeme ("More beer over here!"). Neboli - doslechnuvše se o práci na Broken Sword Director's Cut (právě pro Wii), byl jsem upřímně zvědavý.

Ta zvědavost by se dala rozdělit na dvě části. První část byla pozitivní. Rozšíření původní hry o nějaké puzzly, kousky příběhu, dialogy a přepracovat některé prvky - to je určitě přínos. Na druhou stranu - snaha Nintenda rýžovat na remacích s nulovou přidanou hodnotou, navíc na firmě, která má za sebou v zásadě jen ten Broken Sword a Beneath a Steel Sky (dobře, dobře, ještě In Cold Blood a Lure of Temptress)... Co z toho může vzniknout za paskvil? Šance byly vyrovnané.

Po vložení DVD do mechaniky jsem docela zaváhal. Uvítalo mne nechutně "kostičkované" a škubané intro. Hmm, tak to asi podělali.

Jenže pak jsem se dočkal alternativního začátku hry. Hrajeme za Nico a jsme v podstatě svědky jedné z vražd maskovaným vrahem. Tento úvod mne docela navnadil, protože nové lokace jsou nakreslené ve stejně kvalitním stylu, jako v původní hře. 480p rozlišení je na dnešní dobu skoro k... úsměvu, ale fakt, že jsou pixely dobře maskované vytváří dojem, že to i na velké televizi "vypadá prostě dobře". Zároveň s tím je ale problém s výrazy tváře, které prostě zanikají. Takže rozhovory jsou nyní většinou ve formě dvou okének větších obličejů, abychom si vychutnali nějakou tu mimiku.

Ve hře jsem se dostal docela daleko a odhaduji, že nového obsahu je okolo 25%, což je docela ranec. Ne vždy se ale jedná vysloveně o nové lokace, ale spíše upravenou grafiku (pokoj Nico je ještě krásnější), nové dialogy a vložené puzzly tam, kde dříve nebyly nebo se odbyly jedním kliknutím. Dobrým příkladem jsou noviny ze začátku hry za George. Je nutné v nich přečíst jednotlivé články kliknutím, stejně jako nalézt zmínku o závodním koni. Takových rozšiřujících detailů je tady více, hra se tak prohlubuje více adventuroidně, což vítám s otevřenou náručí.

Bohužel - v honbě za novým obsahem došlo také k přehmatům. Nechci být kverulant, ale nacpat minihry úplně všude není ideální nápad. V úvodní kapitole při hraní za Nico musíme odemknout dva zámky ve formě posuvného puzzle. Nemám rád posuvné puzzly, takže ten první jsem udělal s vypětím sil a na ten druhý jsem se prostě vykašlal a použil hint. O pět minut později jsem ale narazil na adventurní zákys daleko za hranicemi přijatelné logiky. Otázka za deset tisíc bodů - jakým předmětem byste se snažili otevřít tajné kamenné dveře? Pokud je vaše odpověď mosazná nábojnice, tak je to špatně. Správná odpověď zní: zploštělá mosazná nábojnice. Vím, že se ve hře tento objekt nepoužívá přímo na fyzické otevření dveří, ale jenom na aktivaci vadného prvku v ovládacím mechanismu, ale Nico celou dobu (a to dokonce i v hintu!) hovoří o kovovém předmětu tyčovitého charakteru. Takže jsem jako blbec zkoumal dvě lokace mým pověstným okem pixel-hunterem.

Jinak je hra beze změny. Ovládání je příjemně udělané, pro opuštění lokace není třeba dojít až k aktivnímu místu. Dvě tlačítka a Wiimote jako myš - funguje naprosto bezproblémově. Wii je skutečně platformou pro renesanci adventur a dalších žánrů, které bez patřičných úprav nejsou na gamepadu hratelné.

Bohužel, hra se nebude prodávat. Koupí si ji jenom pár fandů série a to bude tak všechno. Ačkoliv jde pořád o výjimečnou hru, v záplavě ostatních her prostě zapadne. Je to škoda, ale je to tak. Říkám to moc nerad.

Adventury jsou dneska bohužel mrtvým žánrem, i když "samozřejmě" vám všem Broken Sword doporučuji a to zejména těm, kterým tato skvělá hra z jakéhokoliv neomluvitelného důvodu unikla. Reálné hodnocení 7/10, původní hra je samozřejmě o tři stupínky výše.

My ostatní si zatím zkusím utéct z pokoje ve flashi (thx to Tlamiczka).

2 komentáře:

  1. Ty jo, to Wii by to asi fakt chtělo... třeba v létě

    OdpovědětVymazat
  2. Hraju Broken Sword na DS. Na PC patří tato adventura také k mému Top 10. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo zakysl hned na začátku. Na tento článek jsem narazil, když jsem hledal odpověď na otázku čím otevřu velké zaseknuté kamené dveře. :o)

    OdpovědětVymazat